Způsob myšlení

Nevím zda to víte, zda tomu věříte, ale myšlenky mají takovou moc, že se dají zhmoťnovat....někdo to má extrémně účinné a zrychlené a mezi Ty lidi patřím i já....je to zvláštní dvousečná záležitost...pokud myslíte pozitivně, tak je to v pořádku, ba dokonce báječné...ve chvíli, kdy nastoupí pochybnost, negace, strach, obava...je to začátek velkého průšvihu. Posledních pár let, než jsem naprosto pochopila, co se děje..byl v kotrastu  lesk a sláva i bída a zatracení. To mě dovedlo až sem, k poznání, dostalo mě to na duchovní cestu a osvícení a naplno se začíná rozvíjet mé duchovní já. Mám vize a vhledy....dokonce předvídám budoucnost, je to pocit vnuknutí informace o daném člověku, jak, kdyby to bylo naprosto samozřejmé a následně se to stane. Vím, že se časem zcela vydám na cestu spojenou s esoterikou. Ještě stále tento směr potlačuji  na dobu, až na to budu úplně připravená. Ale, co už teď vím, mi dává velkou svobodu.

Zde uvedu jen pár příkladů, v realitě je to mnohonásobně více a určitě je zmíním v povídání v kapitolách, protože jsem vždy měla nějaké naciťování, které se pak projevilo.

Co se vlastně stalo....nemůžu říci, že jsem měla někdy nudný život...vlastně ani dnes ve svých letech tento pojem neznám...je to i tím, že jsem ze své podstaty velmi akční ženská. Moje akčnost byla mým cukrem, ale i bičem. Neustále jsem poháněná k novým zítřkům a neustále jsem pod taktovkou své velmi nelenivé mysli a to myšleno v překladu znamená....pořád mi v hlavě šrotují myšlenky....nápady...vize...je to někdy pro jednoho člověka opravdu šichta.-), ale k věci.

Někdy okolo patnáctého roku jsem na sobě začala pozorovat, že jsem v jistých ohledech jiná než moji vrstevníci, že, když na něco intenzivně myslím, že se mi to děje....,rychle, ale tenkrát jsem ještě nebyla schopná domyslet, úměrně svému věku, že to je celkem zásadní věc, v mém životě, která mi ještě hodně zamíchá karty..

Co si vybavuju zásadní mezníky tohoto poznávání...například maturita....věděla jsem, že jí udělám, že budu mít trochu problémek ve dvou předmětech, ale věděla jsem, že to dám.

Po škole jsem šla na pohovor tenkrát ještě do Eurotelu a věděla jsem , že mě vezmou...z třiceti lidí a celodenního opravdu ,,výživného" pohovoru nás vzaly dvě..mě a jednu vysokoškolačku. Toto byla velmi energeticky vysávající práce, zhruba 300 hovorů denně, každý , kdo dělá operátora, je řekla bych nedoceňovaný....

S tehdejším manželem, hokejistou, jsme v době před svatbou potřebovali 36 tis. na pronájem, kdy majitel žádal na půl roku a my tenkrát neměli tuto částku, bydleli jsme u tchánů a toužili se osamostatnit. Oslovili jsme rodiče a Ti nám pronájem rozmlouvali, že to je zbytečné vyhazování peněz..., tak se stalo, že jsme získali od našich rodin 360 tis. a to nám stačilo na to, vzít si úvěr u Lišky a koupit si byt..

Jela jsem na pohovor do Unileveru a věděla jsem také , že mě vezmou, když zpětně vzpomínám, byla to krásná práce...časově náročná, ale kreativní a mohla jsem se tam realizovat...tenkrát pod mou taktovkou se sveřeným budgetem vzešla kniha, kuchařka, mám ji dodnes schovanou.-)

V roce 2006 jsme měly partu holek...také na ty začátky ráda vzpomínám....zažily jsme spousty srandy, tyto kamarádky byly kadeřnice, takže jsem byla často v tomto prostředí. V tuto dobu jsem řekla bych litovala, že jsem se nevyučila kadeřnicí nebo kosmetičkou, jelikož mě to do této sféry vždy velmi táhlo. Přišel okamžik, kdy tenkrát má nejlepší přítelkyně, o 15 let starší Světlana a já jsme měly rozhovory a najednou vyplynulo, že máme obě sen a to mít salón.

S odstupem času to hodnotím jako obrovskou odvahu pustit se do toho, co následně přicházelo, bylo mi 24 let...,ale....vzhledem k tomu, že já mám v sobě zkrátka velkou dávku riskování a jdu si za svými sny, tak jsem vše začala tímto směrem připravovat.  

Dala jsem výpověď, která byla k 31.5.2007, tento den skončila na dlouhou dobu má jistota....,ale to očekávání a vzrušení z počínajícího podnikání bylo naprosto naplňující...

A tak nadešel den D....7.7.2007, jak magické datum se mi zdál tento den. Zde žačala má etapa ,,jednou jsi nahoře". Vzala jsem si úvěr, má mamka si vzala úvěr, táta nám půjčil, z prodaného bytu nějaké peníze, kamarád nám půjčil,  Světlana si vzala úvěr, nic nás již nemohlo zastavit, tak jsme zrekonstruovaly a vybavily první salon a tento den slavnostně se vší pompou otevřely.

Vše se uskutečnilo za 7 dní! Řemeslníci i my jsme tam byli do noci, aby se to stihlo.  Ten den 07.07.07 se nemohl nechat jen tak, bylo to vyjímečné datum. přišl negace, pochybnost a vykoupení.

Nemohl jsem přijít do jiného stavu...se dvěma životními partnery...říkala jsem si...můj život nemůže být bezdětný miluji děti....PANE BOŽE...dej mi dítě.....klidně ,ať mám dluhy.....bum bác...potkal jsem třetího partnera a byla okamžitě těhotná....narodila se dcera  jen jsem přišla z porodnice už jsem čelila dluhům od mých dvou společníků...náhoda...možná.-)

Takto bych mohl pokrčovat dále a dále....otevřela jsem jeden obchod, další...na cokoliv jsem pomyslela v pozitivním mi v podstatě vždy za měsíc dva přišlo ač nereálně do život.

Ale stále se dokola opakovl stejný scénář...lehce nabyl...lehce pozbyl....jk přestanu něčemu dávat pozitivní a dobrou energii  myšlenky je to v....

tedy bylo...než jsem to vše pochopila  naučila se s tím žít a pracovat.

Má to docela dost lidí, ale neumí s tím pracovat  a také to spoustu lidí podceňuje či dokonce znevažuje.